3.S po 3 měsících opět spolu

V úterý 10. března se třída 3.S naposledy setkala ve škole před obdobím karantény. Přesně o 3 měsíce později, v úterý 9. června, jsme se opět šťastně shledali při pěším putování údolím Vltavy. Byla to Kryštofova iniciativa, kterou mnozí uvítali. Když jsem ten den ráno opouštěla dům, pršelo. Odhadovala jsem, že ve Zlaté Koruně (vyráželi jsme odtud, protože se tu ve stejný čas potkávají vlaky z Krumlova i Budějovic) bude čekat nula až pět studentů. Sešlo se nás osmnáct!!!

 

Po radostném vzájemném vítání a objetích jsme se rozhodli, že přibereme bývalou členku našeho třídního týmu, která odešla do Prahy za fotbalem a za Spartou. Zvonění a pískání před jejím zlatokorunským obydlím vytáhlo Kendu z postele, maximální flexibilitu prokázala tím, že už o 10 minut později, vybavena banánem a stokorunou, byla připravena vyrazit. Fanda, Boban, Pavel a Matěj mezitím okupovali dětské hřiště, a mně se ulevilo, že jsem snad jako třídní za ty tři měsíce žádnou podstatnou část jejich dospívání nepropásla.

 

Procházeli jsme malebnými místy nad kalnou řekou, která po předchozích deštích svižně tekla v těsné blízkosti. Také naše chůze byla vzhledem k povaze počasí poměrně svižná. Vynechali jsme původní plán přebrodit řeku k Rohanovi na placky, pochopitelně měl zavřeno. Posvačili jsme s výhledem na Dívčák, a pak sestoupili do nejromantičtější části říčního údolí pod skály u elektrárny. Přitom se zcela přirozeně vynořovaly vzpomínky na předloňské rafty a s nimi spojenou večerní návštěvu zříceniny, kterou jeden nejmenovaný spolužák absolvoval v kroksech.

 

Pěšinka lesy směrem k Boršovu byla lemována svěží červnovou květenou. V hovorech vyšla najevo řada novinek: kdo zpracoval během karantény úvodní kapitolu své knihy, kdo přečetl a užil si díla klasické literatury, kdo se oddal cyklovýletům, kdo si udělal řidičák na motorku, kdo experimentuje s šestnáctihodinovými půsty, kdo má špičaté sedací kosti, kdo umí plavat jen znak a jenom někdy, komu bylo doma samotnému smutno a komu zas tak moc ne, kdo zdivočel a nadužívá „vole“, kdo pracuje na sestavení dvojkola, kdo vyrostl viditelně a kdo o centimetr, plány na léto, plány do života. Kilometry po rozmočených cestách přitom rychle utíkaly.

 

U Rybů pán bleskurychle zareagoval na blížící se skupinu, otevřel hospodu a ohřál nám klobásu. Bylo to také místo pro plánovanou koupel. Titul „třídní otužilec roku“ získala Anička, která se v ten podmračený a poměrně chladný den jako jediná do řeky odvážila. Výlet jsme zakončili zmrzlinou na náměstí v Boršově nad Vltavou, kde se naše cesty (snad ne na dlouho) rozdělily. Část pokračovala pěšky do Budějovic, zbytek se vracel domů po železnici. Boty obalené bahnem, kalhoty zamazané ke kolenům, tváře zrůžovělé čerstvým vzduchem, hřejivý pocit z opravdu vydařeného dne. Vždyť pořádně pršet začalo, až když už jsme seděli ve vlaku.

 

Václava Šnokhousová

 

fotografie


Zpět na seznam článků ...

Autor: Šnokhousová Václava | 383 přečtení | 11. 06. 2020

Informační e-mailVytisknout článek
Starý email
Office 365
Kalendář
<<  Červenec  >>
PoÚtStČtSoNe
  1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31   
Redakční systém
Login:
Heslo:

Generováno systémem phpRS