Fantom opery nás doslova uhranul

V pátek 30. listopadu jsme se s hudebkáři prvních ročníků vydali do Prahy na muzikál A. L. Webera Fantom opery.


Následující řádky z pera Elišky Valachové nám připomínají veliký zážitek, na který se jen tak nezapomíná:


Celý děj i filmovou adaptaci jsem znala, i když se musím přiznat, že jsem ji celou v kuse nikdy neviděla, nebo je to už hodně dávno. Divadelní provedení mne lákají neuvěřitelně, ale bohužel nemám moc příležitostí a prostředků na to, abych je navštěvovala. V repertoáru jsem ale měla známé árie. Jela jsem s tím, že se těším, ale zároveň mám obavy z úrovně překladu a vůbec celkové kvalitě zpracování.


Má nevelká očekávání byla vysoce předčena - po pěvecky hudební, herecké i každé jiné stránce. Z pravidla jsem byla uchvácena rozsahem a čistotou hlasů hlavních zpěvaček a zpěváků - konkrétně mě fascinovala scéna, kde proběhla zpívaná hádka mezi nejméně osmi, ne-li více postavami, v níž se dokázali brilantně sehrát. Slzavý závěr v provedení jak Moniky Sommerové, tak hlavně Mariana Vojtka byl neuvěřitelný - řekla bych, že jsme měli štěstí na obsazení.


Herecké výkony by se daly srovnat s těmi brodwayskými, jelikož mne dojaly, což u mne není zvykem. Co se týče kulis, všechny nás odrovnal "padající" lustr vznášející se napříč celým hledištěm a ohňové efekty. To všechno se spojilo, alespoň pro mě, v troufám si říct prozatím nejlepší umělecký zážitek. Síla, kterou dokázali účinkující a dílo působit jsou neuvěřitelné a chápu, proč je Fantom opery jedním z nejoblíbenějších a nejhranějších muzikálů na světě.


Šárka Kodýmová



Zpět na seznam článků ...

Autor: Kodýmová Šárka | 184 přečtení | 12. 12. 2018

Informační e-mailVytisknout článek
Webmail
Office 365
Kalendář
<<  Leden  >>
PoÚtStČtSoNe
 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31    
Redakční systém
Login:
Heslo:

Generováno systémem phpRS