Slovinsko - studijní soustředění

fotografie


Když se celá naše výprava pár minut před nedělní půlnocí uvelebila na sedačkách zájezdového autobusu, nikdo ještě neměl moc představu o tom, co v nejsevernější balkánské zemi vlastně zažije, snad kromě toho, že uvidí nějakou dle jména nepříliš známou jeskyni, o nic více známé hlavní město a moře, od kterého asi nelze očekávat žádná velká překvapení, neboť je všude stejné. Noční transfer přes Rakousko byl náročnější, než by se dalo čekat, neboť spánek přicházel jen omezeně, a to hlavně kvůli nadšení ze společného třídního výletu a očekávání věcí příštích, ale přesto se to dalo přežít.


Když jsme v brzkých ranních hodinách dorazili do Slovinska, víceméně alespoň trochu odpočatí, čekal nás první příjemný zážitek v podobě mohutných hor Julských Alp, ke kterým byste v Česku marně hledali protiklad, protože takto zajímavé krasové pohoří s hlubokými údolími u nás nikde neuvidíte. Dobrý dojem z příjezdu pokazil fakt, že jsme do Slovinska přijeli jinou cestou, než bylo plánováno, což znamenalo naprostou změnu programu, ale v konečném důsledku to vlastně znamenalo spíše výhru díky flexibilitě vedoucích výpravy. První zastávka u památníku italských vojáků padlých v první světové válce asi nebyla nejsvětlejším bodem zájezdu, ale všudypřítomná horská panoramata s chuchvalci ranní mlhy v údolích dojem o hodně vylepšovala. Další pokračování však rozhodně stálo za to. Po zaplacení astronomických čtyř eur jsme byli vpuštěni do úchvatné soutěsky, která ve slovinštině nese název Tolminska korita. Jestli měl někdo před prohlídkou této soutěsky problém s placením za návštěvu přírody, myslím, že po jejím absolvování by byl ochotný i připlatit. Skutečně tak neuvěřitelně čistou vodu u nás snad nenajdete ani ve vodárnách, zatímco ve Slovinsku si ji můžete prohlédnout (a při nedostatku strachu ze znečištění i ochutnat) v prostředí krásných vápencových skal. Něco takového bych si představil ve spojení s pojmem „člověkem nedotčená příroda“, nebál bych se užít i přídavné jméno „nadpozemská“.


Pokud ale mají Slovinci navrch v přírodních krásách, máme my zase navrch v oblasti památek. Srovnávat Lublaň s Prahou nebo Krumlovem nemá cenu, protože město kromě zajímavých mostů a dvou nebo tří domů nemá v oblasti architektury moc co nabídnout. Místní hrad je tuctový, takových u nás najdete v každém okrese pět, ale hlavně město stále vypadá stejně jako v období Jugoslávské republiky. Vyzdvihnout ale určitě můžu místní kuchyni, hlavně balkánský pokrm pljeskavica. Prohlídka Lublaně byla velmi dlouhá a celkem nudná, proto jsme byli rádi za přesun na hotel, který byl nad očekávání pěkný. Všichni do jednoho jsme byli rádi, že můžeme vyměnit autobus za vcelku pohodlné postele a pořádně se vyspat.


V úterý ráno po snídani byla na programu návštěva lublaňské botanické zahrady. Protože dávám přednost zahradám zoologickým, případně těm, které mají lidé za domem, nebyl jsem z návštěvy nijak zvlášť ohromen, i když skleník s tropickými rostlinami byl alespoň trochu zajímavý. Na druhou stranu, někteří nadšenci v čele s paní učitelkou Paloudovou si zde určitě přišli na své. Mnohem zajímavější byla odpolední návštěva Postojne jamy, která si rozhodně zaslouží obdiv turistů, titul nejnavštěvovanějšího místa ve Slovinsku a koneckonců i vstupně v hodnotě přes čtyři sta korun. Nemůžu porovnávat s jeskyněmi Moravského krasu, které jsem nikdy nenavštívil, ale byl to tak moc ohromující zážitek, že jsem zapomněl i na svůj strach z pobytu v podzemních prostorech. Jízdě vláčkem i následné pěší procházce po všech síních jeskyně se všemi stalaktity, stalagmity i útvary připomínajícími domy šmoulů, kteří si prošli urbanizací, chyběla jen skladba „In the hall of the mountain king“ od Edvarda Griega k tomu, abych si připadal jako v příbězích o královstvích trollů a trpaslíků hluboko pod zemským povrchem. Zážitek z této jeskyně byl snad ještě silnější než ten z Tolminské soutěsky, a považte, že už o té jsem mluvil jen v superlativech.


Následný přejezd k moři byl asi takový, jaký je vždy. Člověk má pocit, že moře už viděl a že ho nepřekvapí, ale přesto je vždy nadšený jako malé dítě, když ho znovu vidí. Apartmány u moře byly útulné, večeře i snídaně chutné a bohaté a koupání i na začátku podzimu velmi příjemné, i když mi ho trochu kazil fakt, že moře je slané, a tudíž jsem pak slaný a hlavně lepkavý i já. Blízké přístavní městečko Piran trochu vylepšilo moje mínění o slovinské architektuře, protože přeci jenom takovéto domy u nás neuvidíte, ale když je člověk u moře, zajímá ho hlavně koupání a pak taky kde se může dobře najíst. Já jsem se vykoupal i dobře najedl, takže můžu hodnotit slovinské moře kladně. Čas, který jsme u moře strávili, považuji za ideální, protože necelé dva dny jsou dost, aby si člověk moře užil a zároveň ho nezačalo nudit.


Poslední den našeho výletu byl poněkud zvláštní, protože program se měnil ne z hodiny na hodinu, ale v řádech minut. Nakonec jsme dvakrát stihli navštívit jezero Bled, z čehož první návštěva byl asi desetiminutová jen na focení a druhá byla v noci i s koupáním pro otužilce lomeno šílence a posledním jídlem ve Slovinsku. Mimo to jsme na skok dojeli i k jezeru Bohinj a také jsme zašli k další soutěsce a vodopádu se stejně průzračnou vodou jako v Tolmské soutěsce, ale tentokrát už zážitek nebyl takový, jednak proto, že Tolminska korita vypadala o něco lépe, a taky proto, že tentokrát už nebyla čistota vody i krása přírody žádným překvapením. Zkrátka jsme si tak nějak zvykli, že příroda ve Slovinsku je ohromující, že už nás to ani nijak zvlášť nepřekvapovalo. Poslední den tak byl velmi hektický, jak už to tak bývá, když je ještě hodně co ukázat, ale tlačí vás čas. A teď už můžu s naprostou určitostí říct, že ve Slovinsku toho lze ukázat opravdu hodně, a byť Slovinsko nedosahuje věhlasu třeba Francie nebo Itálie, rozhodně by si ho zasloužilo. I když je možná dobře, že Slovinsko není tak známé, protože takto malá země by takové davy turistů určitě neunesla. Takhle si ho můžete vychutnat klidné, s úchvatnou krajinou a milými lidmi, památkami i mořem. Kdybych se nenarodil jako Čech, rozhodně bych uvažoval o tom býti Slovincem.


fotografie


Zpět na seznam článků ...

Autor: Nová Ilona | 241 přečtení | 02. 10. 2018

Informační e-mailVytisknout článek
Webmail
Office 365
Kalendář
<<  Prosinec  >>
PoÚtStČtSoNe
     1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31       
Redakční systém
Login:
Heslo:

Generováno systémem phpRS