4.S prožila mizérii Velké války

10 let od konce 1. světové války


V pátek 21. 9. 2018 studenti našeho gymnázia ze třídy 4. S vyrazili do Českých Budějovic připomenout si sté výročí od konce první světové války, která probíhala od roku 1914 do roku 1918. Cestu do ČB spojili i s exkurzí do vodárenské věže.


Okolo deváté hodiny jsme se téměř všichni z naší třídy sešli v Českých Budějovicích a zamířili jsme do Jihočeského muzea. Hned po vstupu do krásné budovy muzea nás přivítal pan průvodce, který na mě působil velmi vzdělaně. Bylo vidět, že na téma první světové války by dovedl povídat hodiny. Pan průvodce nám řekl, že není nic neobvyklého, když návštěvníci muzea zhruba v polovině prohlídky odejdou, protože nestrpí všechny ty hrůzy, které válka přinesla. Tahle poznámka mě překvapila a vzbudila ve mně zvědavost.


Prohlídka začala předválečným obdobím, až jsme se dostali ke všemi známému datu 28. června 1914, den kdy byl spáchán Sarajevský atentát na Františka Josefa d’Este a následné vypovězení války Srbsku. Náš spolužák si mohl vyzkoušet uniformu rakousko-uherského vojáka i se vším dalším vybavením, které prý vážilo 38kg.


Následovala pro mě působivá místnost, ve které jsem se na okamžik ocitla na bojišti mezi zákopy. Šerá místnost plná ostnatých drátů, zákopů, bahnité půdy, do které se vsakuje krev raněných a to celé doplněné hlasitým zvukem střílejících samopalů. Následovala část výstavy, při které mi doslova šel mráz po zádech. Prostor představující vojenskou polní nemocnici s fotografiemi zdeformovaných těl a hlavně obličejů například od výbuchu granátů. V této místnost mě zaujal článek z dobového tisku, obsahující fotografii zdravého muže v uniformě s úsměvem na tváři a hned vedle byla fotografie pořízená o pár měsíců po té. Na druhé fotografii stál ten samý voják, avšak bez pravé i levé ruky, bez sluchu a zraku. Pod fotografiemi byla jeho výpověď z okamžiku, kdy mu vybouchl granát v ruce. Výpověď končila slovy, že jediná věc, která ho držela při životě při zotavování se, byla vzpomínka na jeho milující děti a manželku, kteří ho doma očekávají. Při čtení takových věcí si člověk uvědomí jaké štěstí má, když může žít v dnešní době.


Pokračování výstavy již bylo trochu optimističtější. U části výstavy s úspěšnými Československými legiemi, u portrétů „Mužů 28. října“ a u fotografie našeho prvního československého prezidenta T. G. Masaryka jsem pociťovala hrdost na náš národ.


Tyto dvě hodiny strávené v muzeu mi umožnily vytvořit si opravdu barvitou představu o první světové válce. Návštěvu skvěle zpracované výstavy z doby před sto lety, kdy se svět dočista převrátil naruby, bych doporučila naprosto každému, kdo má zájem dozvídat se informace o naší historii.


Eva Špirochová , 4.S





Zpět na seznam článků ...

Autor: Macas Milan | 405 přečtení | 24. 09. 2018

Informační e-mailVytisknout článek
Starý email
Office 365
Kalendář
<<  Září  >>
PoÚtStČtSoNe
       1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30       
Redakční systém
Login:
Heslo:

Generováno systémem phpRS