Ukázky ze slohových prací studentů 3.O, 2.S a 4.S

Autor: Palkovič Jan <palkovic(at)gymck.cz>, Téma: _Český jazyk, Vydáno dne: 14. 11. 2019

Rád bych touto cestou pochválil celou řadu studentů ze tříd 3.O, 2.S a 4.S. Sepsali skvělé slohové práce! Od některých jsem získal svolení ke zveřejnění. 

 

Hvězdné nebe nade mnou (úryvek) – líčení

 

(…)

 

A poté jsem ji zahlédl… hvězdu, která svým svitem přehlušovala všechny ostatní a promlouvala ke mně jazykem, jazykem, kterému jsem podle mého soudu rozuměl pouze já. Tento hlas, myšlenky vplouvající do mé mysli, byly plné cti, laskavosti a inteligence. Hvězda planoucí nejjasněji ze všech mě celého prohřála, a to i přesto, že jsem stál uprostřed temné sněživé noci.

 

         Hlavu jsem sklopil znovu, avšak nepocítil jsem znova lidské problémy, ne, cítil jsem pouze teplo darované od hvězdy, vůni květin a lásky, čistou nezkrotnou lásku, a to vše díky jedinému pohledu, trváním rovnocennému mrknutí oka, avšak nekonečnému a nezaplatitelnému všemi penězi světa.

 

 Jan Pilař (3.O)

 

 

 

Krajina v bouři (úryvek) – líčení

 

Krajina v bouři jako koncert chaosu. Vzdušná hudba pomalu přechází do dusné nálady, pod jejímž povrchem vře potlačovaná energie. Než vyvrcholí a pukne, jde všude ve vzduchu cítit napětí, i ten nejtišší hlásek se rozléhá do širokých hlubin. A nakonec jedna vteřina ticha odstartuje temnou hudbu, která vás pohltí a zahalí krajinu do šeda.

 

         Hlavní hlas si hned od začátku přivlastní stromy, jež vydávají hrůznou melodii, když se bezmocně kroutí, praskají a padají k zemi. Jejich protimelodii hraje voda neúprosně se valící v korytu nejbližší řeky, hledajíc cestu mezi kameny. Jako doprovod pro tuto vznešenou dámu slouží kapky vody bubnující na okenní tabulky, kde později zanechávají obrazce doplňující koncert o optický vjem. Další výrazný nástroj všichni v obecenstvu musí dobře znát. Přichází jeho rána bičem a spolu se svým přítelem, jenž zajišťuje světelné efekty, diváky vždy nejvíce zaujme. Všechny tyto hvězdy, známé tváře ve svém oboru, doprovází neméně opěvovaný vichr. Svým hraním podporuje kolegy a víří listí na cestách po celou dobu koncertu a ustane až s poslední dobou v jejich neviditelném partu.

 

(…)

 

Adéla Malíková (2.S)

 

 

 

Výkřik (úryvek) – popis uměleckého díla

 

Výkřik norského umělce Edvarda Muncha v současnosti patří do skupiny neznámějších a možná také nejikoničtějších výtvarných děl, jež pronikla i do povědomí laiků, kteří se s uměním setkávají jen výjimečně.

 

         Popředí obrazu dominuje zdeformovaná osoba zachycená v momentu výkřiku, která dala vzniknout samotnému názvu díla. Tato osoba s holou lebkou, oděna v dlouhém černém hávu, nenese žádné osobní rysy nebo náznaky pohlaví, jež je pravděpodobně pro význam díla nepodstatné. Z absence vlasů však můžeme usuzovat, že se jedná o muže. Osoba stojí na dřevěném mostě, kde strnula v okamžiku překvapení, plná strachu a paniky mísící se s šílenstvím.

 

         Při pozornějším pohledu divák zjistí, že osoba není na mostě sama. Pár metrů za ní kráčí po mostě dvojice záhadných temných postav. Nebýt jejich zdánlivě klidné chůze, mohli bychom se domnívat, že je jimi postava v popředí pronásledována a že jsou důvodem jejího rozrušení.

 

         Most vede přes temnou rozvlněnou řeku, omývající protější břeh s malým přístavem a pobřeží vzdálené vesnice.

 

         Krvavá obloha je stejně jako řeka rozvlněná a víří rozmanitými odstíny žluté a oranžové barvy jako při západu slunce. Celá scenérie je deformována, což může být odrazem paniky, kterou vyděšená osoba prožívá. Obraz v člověku evokuje smíšené pocity, nejčastěji však strach sdílený s ústřední postavou.

 

 A. B. (4.S)